Dezinformace a svoboda slova

Pavel Fischer

Krátce po rozpoutání válečného konfliktu na Ukrajině bylo vypnuto osm dezinformačních webů, a to kvůli šíření nepravdivých informací o ruské vojenské agresi. Obratem se ozvaly hlasy, že jde o zásah do svobody slova, která je demokratickým právem. A že prý jsou nyní povolené jen „ty správné“ názory.

Skutečnost je složitější. V posledních deseti, patnácti letech Rusko aktivně zkoušelo ovlivňovat dění v naší zemi mnoha způsoby. Pravidelně o tom informují například výroční zprávy BIS. Šíření dezinformací se stalo jednou z forem hybridní války, kterou Rusko po mnoho let vedlo proti našemu státu a dalším evropským zemím. U nás hybridní válka ze strany Ruska pomyslně vyvrcholila teroristickým činem ve Vrběticích.

Cílem hybridní (nebo také psychologické) války je dezorientovat, vyvolat v lidech nedůvěru nebo jim namluvit, že se nikomu nedá věřit. V zájmu nepřítele může být v kritický okamžik občany ukolébat, nebo naopak vyvolat paniku. I k tomu se využívají dezinformace.

Dezinformátoři štvou proti demokratickým strukturám, EU a NATO, čerstvě také proti české vládě, která údajně myslí na ukrajinské uprchlíky víc než na vlastní občany. Právě šířením nenávisti dezinformátoři dokáží účinně štěpit společnost. Živnou půdou pro jejich činnost jsou sociální sítě, na kterých operuje obrovské množství skupin i jednotlivců, kteří záměrně a leckdy za úplatu propagují lživé informace nejrůznějšího druhu.

Dnes můžeme jen hořce litovat, že toho český stát proti dezinformacím v minulých letech mnoho nedělal. Nechal vyrůst propracovaným systémům šíření lživých zpráv, které štěpí naši společnost. Nechal vyrůst početné skupině lidí, která cíleně narušuje fungování našeho státu a dnes bohužel promlouvá i ústy některých extrémistických politiků. Ti se stali pro dezinformátory vzácnými spojenci. Když nějaká veřejně známá osobnost papouškuje dezinformaci, dodá naprostému nesmyslu punc něčeho obecně přijatelného.

Co se rusko-ukrajinského válečného konfliktu týká, neutuchající pramen dezinformací a lží dnes najdeme v oficiální rétorice putinovského Ruska. Putin a jeho věrní samozřejmě vědí, že neříkají pravdu. Ale lži a dezinformace jsou pro ně prostředkem, jak co nejdéle tajit své úmysly před světem i vlastními občany, jak zakrývat válečné zločiny spočívající ve vraždění ukrajinského obyvatelstva včetně žen a dětí, jak utajit cílenou genocidu ukrajinského národa, které se Rusko dopouští doslova před očima celého světa.

V Ruské federaci to kremelskému vedení většinou dosud procházelo, vždyť Putin od počátku hraje na vlasteneckou notu svým tažením proti údajným „nacistům“ a „teroristům“. My ale nežijeme v Rusku. Dnes se každý z nás může na velkém množství důvěryhodných zpravodajských kanálů snadno přesvědčit, jaká je realita na Ukrajině. Já osobně sleduji z tuzemských zdrojů Český rozhlas nebo ČT24, ze zahraničních BBC nebo Deutsche Welle a také třeba zprávy na Radio Free Europe nebo některé ukrajinské zdroje.

Jak je to tedy dnes se svobodou slova v naší zemi? Svoboda slova není neomezená. V některých případech je dokonce ve veřejném zájmu ji omezit, třeba aby se zabránilo šíření rasismu. Dnes je například ve veřejném zájmu, aby vláda omezila šíření ruské propagandy. Nejsme sice ve válečném stavu, ale konflikt na Ukrajině dopadá i k nám. Odehrávají se u nás cílené hybridní útoky a bylo by nesmírně nebezpečné, kdybychom se lžím a dezinformacím nebránili. Proto je zcela na místě, že Policie ČR již nyní vyšetřuje veřejné projevy sympatií a podpory ruské agresi, a to i na sociálních sítích. Policisté už kvůli schvalování ruské agrese obvinili 18 lidí a dalších víc než 50 případů prověřují.

Je také nutné provést inventuru našich zákonů, které vznikly za doby evropského míru a nedokáží účinně postihovat současnou realitu. Vláda a bezpečnostní složky státu potřebují silnější pravomoci a účinnější nástroje. Například v případě majetku, který u nás ukryli prominenti ruského režimu, je třeba urychleně vyjasnit, zda neslouží k financování války. Musí být posíleny také pravomoci našich úřadů, aby mohly postupovat se vší rozhodností všude, kde je to třeba. Například v případě zákona o cizincích se to týká povolení k pobytu: zatímco tisíce občanů, kteří se postavili na odpor Putinově politice a v Rusku čelí represím, čekají na vyřízení žádosti o mezinárodní ochranu na území našeho státu, máme i příklady prominentů ruského režimu, kteří zneužili náš systém a získali u nás trvalý pobyt. Jejich případy je nutné znovu posoudit a na základě soudem přezkoumatelných skutečností jim v souladu s právním řádem povolení k pobytu odebrat.

Ano, zaspali jsme, zaspala celá Evropa, která se příliš dlouho nechávala ukolébávat marnými nadějemi, že s Ruskem to až tak zlé nebude. Po dvou měsících ruské agrese na Ukrajině si to už žádný rozumný Evropan nemyslí. O to rychleji a důrazněji teď musíme chránit náš veřejný prostor. A to nejen fyzicky. Proti vetřelcům se totiž musíme bránit i ve virtuálním prostoru.

The post Dezinformace a svoboda slova appeared first on Pavel Fischer.